Být rozhodčím nebo (ne)rozhodčím, toť otázka…

Být rozhodčím nebo (ne)rozhodčím, toť otázka…

Neděle, jako každá jiná. Lidé poobědvají a pak zajdou na fotbal a věří, že se pobaví, budou fandit svému mužstvu, někteří i uznají sílu soupeře.

Nejinak tomu bylo i v neděli, 7. září 2014, v Třešti, kde se hraje přebor kraje Vysočina, což je poprvé v historii třešťského fotbalu.

Přijel soupeř nadmíru zdatný, TJ Sokol Herálec, který zaslouženě opanoval první příčku tabulky. Ano, znovu opakuji zaslouženě, protože hráči tohoto mužstva předváděli moderní fotbal, rychlé přihrávky, zpracování míče, střelbu, prostě všechno, co má špičkový tým mít.

Hráči Třeště se snažili a je třeba říct, že obzvlášť v druhém poločase favorizovaným hostů nejednou zle zatápěli. Za vše koneckonců hovoří i komentáře samotných aktérů z Herálce, kteří přiznali, že to pro ně byl prozatím nejtěžší zápas sezóny. Potud vše dobré.

Je však třeba se ještě zmínit o třech mužích, kteří zápas rozhodovali. Jmenovitě se jedná o pana Petra Šulu, hlavního rozhodčího, pana Oldřicha Tomáška, 1. asistenta a pana Jiřího Beneše, 2. asistenta. Je třeba podotknout, že všichni tři muži pocházejí z okresu Žďár nad Sázavou, stejně jako zmíněný tým TJ Sokol Herálec. Velice zajímavá nominace na zápas…

Je velice ošidné se k výkonům rozhodčích vyjadřovat, co je a co není objektivní? Nicméně tentokrát jsem se rozhodl jít s kůží na trh, tady prostě nemůžu mlčet.

Rozhořčené názory domácích diváků, podpořené i výroky fanoušků hostů – „Co jste těm rozhodčím udělali, že vás takhle zařízli?“ – jsou mi důkazem. Nechci vypočítávat jednotlivé verdikty, nemám k tomu kompetenci a navíc, zkušený rozhodčí si je jistě obhájí.

Ale pokud se jedná o záměrné lži, které lze dokázat, je potřeba říct důrazné NE. V zápise o utkání stojí, že rozhodčí byli při odchodu ze hřiště sprostě uráženi pořadatelskou službou. To ale není pravda.

Rád se zúčastním sezení, kde tito pánové svá tvrzení budou dokazovat (pokud taková sezení existují). Pokud se k urážkám uchýlí diváci, není v silách pořadatelů – na žádném stadionu na světě (pan Pelta se o to také snažil…) – jim v tom zabránit.
Proč se máme nechat vláčet soutěží, která je i tak pro Třešť velice náročná, nekompetentními arbitry (snad ani nechci hledat v jejich nevyváženém výkonu nějaký úmysl…), jejichž úroveň a kvalita v tomto zápase silně zaostávala za výkony hráčů obou mužstev?

Proč nad rozhodováním hlavního rozhodčího Petra Šuly nedohlíží delegát krajského svazu? Je to snad proto, že syn má vrozený talent po otci a rady zkušenějších nepotřebuje, nebo existují ještě jiné důvody?

Proč se asistent rozhodčího, Jiří Beneš, baví s diváky? Vyplývá to snad z popisu jeho funkce na hřišti? Možná se tím chce ospravedlnit, že udělal chybu, nebo naopak prokázat svou nadřazenost a očividnou aroganci, jíž rozhodně nešetřil?

Proč neustále diskutujeme o čistotě českého fotbalu, o Křeštínského taškách, a jak to všechno vymýtíme, když na nižších úrovních jsme svědky tak skandálního výkonu rozhodčích?

Nechci být úplným pesimistou. Fotbal miluju a sám ho už mnoho let hraju, takže vím, že tak jako se někdy nedaří hráčům, může pokles formy dolehnout i na rozhodčí, jsme přece jenom lidé. Pokud se tak stalo (všem třem najednou…), přeji výše zmíněným pánům, kterým bylo rozhodování tohoto zápasu v Třešti svěřeno, aby nezahořkli, pracovali na sobě a věřili, že se dočkají i lepších dnů.

Fandíme sportu fotbalu zvláště!

(Článek převzat z odkaz, Autor: Mgr. Lubomír Veselý)