Jen málokterý z pamětníků si vzpomene na pana Karla Kliku a jeho holičský krám, kde v roce 1950 visela zpráva určená všem mladým a fotbaluchtivým zájemcům. Zvala je, aby se přihlásili u něho, nebo u správce hřiště pana Václava Widerlechnera k pravidelným tréninkům. To byl jeden z prvních náborů mládeže. Na hřišti se to hemžilo malými a odrostlými kluky. Vzniklo žákovské i dorostenecké družstvo. Hodně poctivé práce s mládežníky odvedli pánové Leopold Hofbauer, Jan Tomášek a Václav Widerlechner. Bohužel konkurence v ostatních sportech byla příliš veliká a mužstva postupně zanikala.

Z pamětí tehdejších činovníků se dovídáme o fotbale v tomto období: „Hrálo se několik turnajů. Kádr mužstva se stabilizoval a úroveň hry se postupně zvyšovala. Diváci výkony hráčů oceňovali a sporé lavičky na hřišti byly vždy obsazeny. Z hráčů je potřeba jmenovat – brankáře pány Krušandla a Salaše,z hráčů Molčíka, Housera, Přibyla, Fause, Pittauera, Tonara, Houzara, Svobodu, Mikeše, Pavlíčka, Růžičku, Hronka a Prokopa. Stejný kádr hrál okresní přebor v soutěžním ročníku 1951/1952. Finále okresního přeboru se hrálo s největším rivalem Telčí. Vzhledem k nepostačujícím rozměrům fotbalového hřiště v Třešti se obě finálová utkání odehrála na stadionu v Telči. Přes tuto nevýhodu prokázali třešťští fotbalisté, že umí. První utkání vyhráli 4:1 a druhé bylo také vítězné, tentokrát v poměru 3 : 2.

Kvůli organizačním změnám nakonec hrála v soutěžním ročníku 1952/53 I.B třídu jak Třešť tak Telč. Soupeři jim byla mužstva Moravských Budějovic, Boroviny Třebíč, Jaroměřic, Velkého Meziříčí, Pacova, Nové Včelnice a Podklášteří Třebíč. V následujícím ročníku došlo ke změnám a přibyli Pelhřimov, Žirovnice, Počátky, Světlá nad Sázavou a Havlíčkův Brod. Zde je asi na místě vysvětli proč Telč nesouhlasila s utkáním v Třešti. Minimální rozměry byl již v té době 90 x 45 metrů. Hřiště v Třešti bylo dlouhé 88 metrů při odpovídající šířce. Soupeři bylo pro své malé rozměry nazýváno „plivátko“. Již od počátku šedesátých let se schylovalo k likvidaci hřiště z důvodu výstavby nové školy na tomto pozemku. Na novém hřiště byla hrána již sezóna 1954/55.

V roce 1952 byl také ustaven fotbalový oddíl pod záštitou Interieru Třešť, který nesl název TATRAN Třešť a byl zařazen do IV. třídy. Jeho soupeři se v prvním ročníku stali Batelov B, Stonařov, Lovětín, Mrákotín, Nová Ves, Kaliště, Hladov, Dolní Cerekev a Dvorce. Mimo mistrovská utkání hrálo mužstvo i řadu odborových turnajů například v Českém Šternberku, Zlonicích, Třebíči, Chotěboři, Praze, Bystřici a Liberci. Na hřiště nastupovali: Nováček, Votava, Kopuletý, Prokop, Hejda, Trunda, Janovský, Boček, Doležal, Šenigl, Mifka. Mužstvo střídavě doplňovali: Satrapa, Hochmann, Dedera, Pažitný, Teplý a Čáp. TATRAN Třešť ukončil činnost v roce 1960.

V sezóně 1955/1956 se hrála nejvyšší soutěž v poválečném období, krajský přebor typu I.A třídy. Ale kopaná provozovaná ryze amatérsky, bez finančních prostředků a zkušeností neměla mnoho šancí na udržení v soutěži a po roce následoval sestup zpět do nižší třídy. Zde je nutno uvést, že značnou podporu našli fotbalisté u spotřebního družstva Vzájemnost, jehož znak zdobil dresy hráčů. Ekonom dopravy pan Burian vždy z vozového parku uvolnil nákladní auto, které hráče pod plachtou dovezlo k utkání. Velkým fandou kopané byl sám ředitel pan František Kovařík. Mnoho zaměstnanců bylo členy klubu a rádi jezdili na všechna utkání. Některá významná utkání na vlastním hřišti zahajoval čestným výkopem tehdejší starosta Městského národní výboru pan Liška. Jedna z nejlepších sestav v historii byla: Fajman, Hájek, Houzar, Kantor, Kopuletý, Kratochvíl, Lysý, Pospíchal, Renner, Podařil, Roháček, Tonar, Vlček, Pavlíček. V několika utkáních vypomohl třešťský rodák Standa Šimánek. Kuriositou bylo, že trénoval ač sám nefotbalista Richard Jabůrek.

V dalších letech se sice ještě hrála nadokresní soutěž, ale již se postupně začaly objevovat problémy, které nakonec způsobily pád třešťské kopané až na samé dno.