Hráči Rudé hvězdy majíc svoje vlastní hřiště pilně trénovali a pilovali pravidla. Na jedné schůzi byl podán návrh pozvat si nějaký klub z ciziny. Tehdy v roce 1931 nebyl velký problém projednat a uskutečnit utkání s mužstvem z Rakouska. Funkcionáři se dotázali u okresního vedení a to jim ochotně projednalo možnost získat dělnický klub „Vorwärtz“. Podrobnosti si ovšem museli členové RH projednat sami. Jednáním byl pověřen Arnošt Hrdina, mluvící perfektně německy. Za necelých 14 dnů bylo vše hotovo. Klub „Vorwärtz“ neměl zvláštní požadavky a chtěl jen zajistit ubytování a stravování pro hráče. Dohodnuty byly i termíny dvou přátelských utkání.
První hrané v sobotu mělo slabší úroveň, ale přesto bylo vidět, že hráči rakouského týmu byli o poznání lepší. „Vorwärzt“ zvítězil 3:1 a čestný úspěch domácích vstřelil J. Klika.
Večer zorganizovali místní sportovci taneční zábavu při které panovala družná nálada a hojně se popíjelo červené vínečko, což prý měli Vídeňáci rádi. Naši hráči byli asi domluveni, že soupeře více rozveselí aby v neděli snáze vyhráli. Ale i tentokrát platilo „Kdo jinému jámu kopá …“. Druhý den se na ranní promenádě objevilo pouze několik hráčů vídeňského klubu a ostatní dospávali probdělou noc.
Nedělní utkání začalo v 17 hodin. Rozhodčím byl pan František Bartoš a tak všichni věřili, že mají naději na výhru. Prudký nápor „Vorwärtzu“ odvraceli domácí soustředěnou obranou a na hráčích byla patrna značná únava z uplynulého večera. Štěstěna však stála při Rudé hvězdě, která šla do vedení brankou Arnošta Hrdiny, kterému nahrával Jaroslav Klika.
Odezva diváků byla bouřlivá a o to větší, že za pět minu přidal Jaroslav Klika svůj druhý gól.
Na začátku druhého poločasu snížil soupeř na rozdíl jediné branky a o chvíli později vyrovnal po střele z pokutového kopu po faulu Karla Dedery. Hráči Třeště v závěru zmobilizovali všechny síly a vstřelili ještě dva góly. Zápas tedy skončil výhrou Rudé hvězdy 4 : 2 a domácí fotbalisté byli za jásotu odnášeni ze hřiště na ramennou nadšených diváků.
Kontakty byly navázány a tak si Rudá hvězda pozvala v roce 1935 další rakouský tým a to SK Simering Vídeň. Jedno utkání skončilo vítězně pro domácí v poměru 3 : 1 a ve druhém pro změnu vyhráli hosté také v poměru 3 : 1. Zejména druhý zápas měl vysokou úroveň a diváci mohli shlédnout mnoho krásných momentů z fotbalového umění.
Zápasy s vídeňskými kluby byly pro hráče RH velice poučné a bylo to znát na příštích výkonech. Po řadu let se drželi v popředí soutěže Rudých hvězd a několikrát dokonce tuto soutěž vyhráli.
Stávající kluby SK Slavia a SK Třešť vyzvali RH Třešť ke společnému uspořádání utkání s přední českým klubem Meteor Praha. Nakonec se, ale funkcionáři obou mužstev zalekli příliš vysokých nákladů a od dohody odstoupili. Zástupci RH vzali na sebe finanční riziko celé akce a díky tomu se uskutečnili dva zápasy s předním prvoligovým týmem. Obě utkání vyhráli Pražané ( 7 : 1 a 5 : 2 ), ale kdo přišel, nelitoval. Fotbalisté Meteoru předváděli nádhernou hru plnou technických fines, kterou diváci odměňovali vytrvalým potleskem. Místy předváděli přímo exhibici, a kdyby proměňovali všechny šance, bylo by jejich vítězství jistě daleko vyšší.
Na podzim roku 1938 byla soutěž rozehrána a končila okupací. Soupeři byli vesměs z Třebíčského okresu. Utkání se hrála bez zájmu, doprava byla svízelná, hráči se taktak scházeli. Mezi poslední soupeře patřili: Předín, Stařeč, Měřín, Kojetice, Želetava, Jaroměřice,
Mor. Budějovice, Rapotice, Jemnice a Brtnice.
Rudá hvězda ukončila nedobrovolně svoji činnost po likvidaci svých dokladů a zahlazení stop po činnosti dělnického klubu. Nejdříve se změnil název klubu na DSK Třešť, aby za necelý rok došlo opět k přejmenování na Olympia SK Třešť. Předsedou byl zvolen správce Hospodářského družstva v Třešti pan Josef Luska. Změnili se nejen funkcionáři, ale také soupeři. Mnoho oddílů měnilo své názvy. Přišla doba persekucí, začínalo zatýkání občanů, kteří byli Němcům nepohodlní. Zanikaly TJ Sokol, TJ Orel, Skaut, Dělnická TJ i další, neboť tyto organizace byly podezřelé z činnosti proti Říši.
Bývalí hráči vesměs ukončili svou činnost a nastoupila nová generace. V sestavě se objevovali: Krušandl, Rešel, Houser, Růžička, Nosek, Pittauer, Tomášek, Svoboda, Hronek, Prokop, Mikeš, Hoffbauer, Tyrner, V. Widerlechner a Molčík.
Veřejná hřiště byla odrazovým můstkem pro debaty všeho druhu. Hovořilo se hlavně na téma roztahujících se okupantů a jejich záměru ovládnout Evropu. Schůzovat se nesmělo. Jediným místem možnosti krátkého setkání byly hotel KREBS a holičství pana Karla Kliky.
Zde se psávaly plakáty na utkání, které ochotné ruce roznesly, a netrpělivě se potom čekalo na nedělní zápas. To byl prostě svátek, diváci nedělně oblečení, manželských dvojic víc než dost i se svými ratolestmi.
