V prvním válečném roce byly dočasně řízeny všechny fotbalové soutěže na území Čech a Moravy z Brna výborem BZMŽF (Bradova západomoravská župa fotbalová). To už se psal rok 1940.
Výbor oddílu věděl, že pro budoucnost je zapotřebí začít pracovat s mládeží. V této době byly zapuštěny kořínky žákovské i dorostenecké kopané v nejen v Třešti, ale i v Hodicích, Rácově a Batelově. V tomto směru byl zvláště iniciativní učitel pan Jan Široký, který měl k mládeži nejblíže. Zájemců bylo hodně, vydrželi však jen ti nejzdatnější. Chyběli však trenéři, což ani v té době nebyla funkce populární. Jistý čas koordinoval tuto činnost Láďa Žádný. V počátcích se hrála utkání jen mezitřídní. Utkání s žáky Rácova či Batelova byla prestižní.
Přihláška do soutěže dospělých byla odeslána. Župa, ale teprve skládal mozaiku svých soutěží od I. ligy směrem dolů a tak se čekalo. Občas se objevil nějaký turnaj. Nutno říci, že v té době bylo na našem malém hřišti „dusno“. Každý chtěl mít v této tlačenici trénink v úterý a pátek a tak Václav Widerlelchner, který hřiště správcoval, neměl lehký úkol. Naštěstí vždy došlo k dohodě. Dřevěné šatny, kterými profukoval vítr, měli vždy k dispozici dospělí. Horní šatna patřila hostům. Ve všední dny pak trénující mládeži. Za zmínku stojí, že mezi šatnami bylo propojení cca 12 metrů jako tribunka pro diváky v případě nepohody. Hřiště bylo oploceno z části tyčovinou, z části prkny. U vchodu stála pokladna a kolem hřiště byly jednoduché dřevěné lavičky.
K sezóně 1940-1941 neodmyslitelně patří činnost, o kterou byl velký zájem. Týdeník GÓL vydávaný BZMŽF v Brně vyhlásil soutěž nazvanou „Fotbalový pětiboj“. Výkony se porovnávaly v běhu na 100 metrů, skoku do dálky, hodu míčem, slalomem s míčem a kopem do míče. Mnoho klubů zaměřilo svoji pozornost na zvládání jednotlivých disciplín. Také v Olympii začalo být rušno. Trénovalo se nejen na fotbalovém hřišti, ale i za Sokolovnou kde bylo doskočiště. Vedoucí osobností v nacvičování byl Jan Tomášek. Nejdříve se zúčastnili třešťští zástupci soutěže v Jihlavě a v roce 1942 vyjeli reprezentovat do Brna. Zde naši pěti- bojaři v sestavě Jan Tomášek, Jaromír Faus, Metoděj Burian, Věroslav Šenigl a Jaroslav Tůma zvítězili před Moravskou Slávií Brno a Horáckou Slávií Třebíč. Zpráva o vítězství se po městě roznesla rychlostí větru. Nelze se proto divit, že davy místních fanoušků v čele s dechovou hudbou očekávali příjezd vítězů na nádraží. A pak se pochodovalo do města.
O rok později se pokusili třešťští borci ve Vsetíně v pozměněné sestavě úspěch zopakovat. Nepodařilo se, ale i druhé místo v konkurenci takových mužstev jako ASO Olomouc, SK Vsetín apod. bylo vynikající.
V roce 1942 se podařila výboru klubu dohoda o vytvoření soutěže v rámci okrsku. Účastnili se: Telč, Dačice, Slavonice, Třešť, Studená, Batelov, Dol. Cerekev a Mrákotin. Utkání se hrála dvoukolově. Sezóna byla kratší, ale doplněna celou řadou turnajů. Zajelo se i do Popelína, ale nejvíce se hrálo ve Slavonicích, Cizkrajově a Studené. V některých případech byla zápolení náročnější než v bojích o body.
Okrsek se jakž takž dohrál, ale to už měl výbor v kapse rozlosování III. třídy BZMŽF na sezónu 1942/43. V soutěži byla mužstva Batelova, Čáslavic, Hrotovic, Jaroměřic, Jemnice,Kojetic, Podklášteří Třebíč a Předína.
V sezóně 1943/44 postoupila Olympia do II. třídy a soupeři již byla mužstva zvučných jmen: Borovina Třebíč, Vladislav, Stařeč, Počátky, Žirovnice a H. Brod. Několik oddílů však zaniklo, neboť jim chybělo vhodné hřiště. A tak se znovu improvizovalo a soutěž doplnily M. Budějovice, Měřín, Bedřichov a V. Meziříčí. Výsledky ani umístění našeho mužstva se nepodařilo zjistit. Zato víme, že utkání byla tvrdá a nemilosrdná. Pamětníci si jistě vzpomenou třeba na Počátky. Cestovalo se většinou nákladními auty, pod plachtou společně se sedícími diváky zatímco hráči trpělivě stáli. Dresy se koupily na více sezón jen na takzvané „šatenky“ což byly přídělové lístky. Bez fanoušků a příznivců by žádné utkání nebylo snad ani pohledné a zajímavé. V Třešti se značná část veřejnosti zajímala o činnost fotbalistů. A také fotbal pak připravil celému městu výjimečnou podívanou, když si pozval ligová mužstva a soupeře z vyšších tříd. Hrál zde SK Libeň, SK Kolín, SK Pardubice, DSK Tábor, LTC Praha a DSK Třebíč.
Do soutěžního ročníku 1944/45 šla třešťská kopaná s nemalými starostmi s hráčským kádrem. Několik fotbalistů bylo nasazeno do těžkého průmyslu a byli mimo domov. Mnozí stále pracovali v „Rajchu“. A tak se vystřídalo a hrálo vedle sebe relativní stáří s mladými tvářemi. Při krvavém řádění nacistů v květnu 1945 ztratilo své životy mnoho třešťských sportovců. Výbor oddílu se rozhodl na jejich počest uspořádat každý rok turnaj nazvaný „Memoriál popravených sportovců“.
Koncem roku 1945 výbor Olympie přijímá nový název Slavoj. V roce 1946 se Bradova západomoravská župa fotbalová rozpadá. Zřizují se krajské a okresní výbory tělesné výchovy.
Pro soutěžní ročník 1946/47 zařazuje Okresní výbor fotbalového svazu „B“ mužstvo do IV. třídy a „A“ mužstvo do III. třídy fotbalových soutěží. Naši muži v té době hráli fotbal průměrný a jejich umístění bývalo ve středu mistrovské tabulky.
