Historie

1920-1930

Fotbal se v Třešti začal rozvíjet až po první světové válce, tj. kolem roku 1920. Podle vyprávění přinesl kopanou do města třešťský rodák František Bartoš, který jako učeň sedlářský již v roce 1919 hrával fotbal v Jihlavě.

Jaký to ale byl fotbal? Bylo to jakési čutání do míče. Hlavně se kopalo na bránu. Hrálo se na pláckách „Na Hejbalce“, „Nad Chalupami“, „Na Kanále“ i  „V Chalupách“.

První skutečný fotbal hráli zde vojáci, kteří měli v Třešti posádku. Bylo to téměř pět set italských legionářů, kteří vstoupili do legií až ke konci světové války a byli ubytováni na různých místech v Třešti. Tržiště se stalo cvičištěm pro celou posádku. Vojáci ve svém tělocviku měli také hru fotbal, který již podle pravidel i když neúplných často hráli. Terén urovnali a oseli trávou. Pak vojáci postavili dvě branky a mohlo se začít naostro.

Byla to senzace především pro kluky a zdálo se, že hra má takové tempo, že vojáky by snad nikdo neporazil. Hrávalo se i proti mužstvům jihlavské posádky, která byla již na vyšší úrovni, a místní byli často poraženi.

Vojáci po více jak ročním pobytu Třešť náhle opustili. Nebyl to jen tak obyčejný odchod těchto legionářů, ale byla to vlastně demobilizace. A jak už to bývá, zůstalo v Třešti několik vojáků natrvalo. Dva z nich, Arnošt Vítek a Josef Dvořák se jako bývalí hráči vojenské jedenáctky zapříčinili velkou měrou o dalších rozvoj fotbalu v Třešti.

Po odchodu vojáků se na uvolněný prostor nastěhovali páni kluci ze svých nevyhovujících plácků. Protože i několik dospělých odkoukalo od vojáků fotbalové umění, utvořila se první stabilnější fotbalová skupina. Z ní byl v roce 1922 postaven tým s názvem SK Meteor. Podle vyprávění Františka Vonky a Jindřicha Kováře nastupovali za mužstvo tito hráči: Jaroslav Kovář, Krčmář, Faus, Krušandl, Pachta, Jindřich Kovář, Vonka, Uhlíř, Veselý, Mareš, Mifka a Knes. O něco později mužstvo doplnili Vítek, Dvořák, Buben, Pokorný, Fábera, Horáček a Pilař.

První dresy pro mužstvo šila sestra Jindry Kováře a byly černobílé. Kopačky neměli všichni hráči a tak se kopalo v botách, jaké kdo měl.

K prvnímu zápasu s cizím klubem došlo v roce 1923 a to v Batelově s místním SK. Byl prý to tvrdý a velmi rušný zápas, který se vymkl ze stávajících pravidel a Třešť prohrála 12:0. Po utkání došlo ke slovní roztržce mezi hráči. Ještě se datuje utkání doma a to „Na tržišti“ s SK Studenou, které domácí vyhráli v poměru 4:2.

Po krátkém čase podali majitelé domů v blízkosti tržiště na fotbalisty stížnost a hraní bylo zakázáno. Kopaná se stěhovala na Sokolské hřiště. SK Meteor byl zrušen a přijal nový název SK Třešť. Mnoho dosavadních hráčů do nového klubu nepřestoupilo a tak v novém prostředí nastoupila tato jedenáctka: Bukovan, Dvořák, Faus, Horáček, Kovář Jar., Kovář Jindř., Mifka, Nosek, Pilař, Vonka a Vrátil. Nejčastějšími soupeři nového klubu byly mužstva z Horní Cerekve, Studené a Telče. Nejrušnější bylo vždy utkání s Telčí a často dalo hodně práce udržet obě mužstva v kázni až do konce zápasu.

Hrát fotbal na Sokolském hřišti nebylo tak jednoduché. Hřiště mohlo být pro fotbal uvolněno jen když jednotlivé skupiny Sokola necvičily. Výbor jednoty Sokol se také usnesl, že pokud chtějí hráči hrát kopanou, musí také chodit do cvičení. Mimo tyto podmínky musel klub zaplatit za každý zápas 50,- Kč a za trénink 15,- Kč. Z vybraných peněz od diváků se zaplatila náhrada hostujícímu mužstvu a na pořizování vybavení již nezbylo. Klub SK Třešť však svými dobrými výkony získával postupně čím dál větší počet příznivců. Našli se i tací, kteří začali kopanou finančně podporovat. Byli to: Ing. Meissner, který byl dokonce předsedou klubu, dále Karel Holub - zubní lékař, Vladimír Rod - konfekcionář a hoteliér Rudolf Krebs.

V roce 1924 vznikl ve městě druhý fotbalový tým – Rudá hvězda Třešť. Toto mužstvo trénovalo „Na tenise“, oblečení  mělo nekompletní a na utkání cestovalo většinou na kolech, neboť na auto nebylo. První utkání odehrála Rudá hvězda se soupeři z Rohozné, Dolní a Horní Cerekve. Nejčastěji nastupovali: Hadrava, Kukrecht, Obrdlík, Pavlík, Sachr, Svěrák, Šenkapoul, Trávník, Horáček, Bartoš a Janák.

Později začala RH hrát pravidelnou soutěž o nejlepší mužstvo v oblasti Jihlavy, Třebíče a Znojma. Díky houževnatosti a tvrdosti hráčů držela se RH na předních místech žebříčku. Rudá hvězda nebyla poslední ze založených klubů a tak se v roce 1925 stalo, že skupina kamarádů ze středu města vytvořila RH konkurenci. Název mužstva „Burdovci“ byl odvozen od jména kapitána Františka Burdy. Dalšími hráči byli: Burda Al., Kratochvíl, Krechler, Kubů, Moudrý Julius, Moudrý Josef, Moudrý Lad., Mifka, Fiala Al., Fiala K., Procházka, Svoboda, Bukovský, Hoffbauer, Kašpar, Nosek, Hanus, Rokos, Patočka a Klika. Trenérem byl František Štětina.

Rudá hvězda ale byla koncem třicátých let daleko aktivnější a sehrála ročně více než 30 utkání. Jediné, co mužstvu stále chybělo, bylo vlastní hřiště. Řešením se jevilo využití plochy po tesaři Josefu Vlachovi, který měl na ulici J. Hory ohradu, ve které otesával dřevo a vázal krovy na stavby. Ten se rozhodl město Třešť opustit a ohradu koupila Jednota proletářské tělovýchovy. Hřiště bylo urovnáno a oploceno ze všech stran. Vymezený prostor byl úzký a měl značný spád. Cvičencům to sice nevadilo, ale při kopané to bylo znát.

Nadále pokračovala jednání s majiteli sousedních parcel o odkoupení sousedních pozemků. Po složitých a zdlouhavých jednáních přišel den pochopení a hřiště bylo zvětšeno. V dolní části byla postavena vysoká síť. Na krásně upraveném hřišti byly postaveny šatny a do nich zavedena voda.

Fotbalistů v Třešti stále přibývalo a tak byl založen nový klub SK Slavia se známými sešívanými dresy, ve kterém se sdružovali poloměšťáci nebo hráči, kteří rádi přestupovali z klubu do klubu a těm se říkalo „primadony“.

Také s „Burdovci“ nastala změna a od roku 1928 přestoupilo celé mužstvo do SK Třešť. Hrálo vždy pohromadě jako záloha a bylo stále obávaným soupeřem i svému prvnímu mužstvu.

1931-1939

Hráči Rudé hvězdy, majíc svoje vlastní hřiště, pilně trénovali a pilovali pravidla. Na jedné schůzi byl podán návrh pozvat si nějaký klub z ciziny. Tehdy v roce 1931 nebyl velký problém projednat a uskutečnit utkání s mužstvem z Rakouska. Funkcionáři se dotázali u okresního vedení a to jim ochotně projednalo možnost získat dělnický klub „Vorwärtz“. Podrobnosti si ovšem museli členové RH projednat sami. Jednáním byl pověřen Arnošt Hrdina, mluvící perfektně německy. Za necelých 14 dnů bylo vše hotovo. Klub „Vorwärtz“ neměl zvláštní požadavky a chtěl jen zajistit ubytování a stravování pro hráče. Dohodnuty byly i termíny dvou přátelských utkání.

První hrané v sobotu mělo slabší úroveň, ale přesto bylo vidět, že hráči rakouského týmu byli o poznání lepší. „Vorwärzt“ zvítězil 3:1 a čestný úspěch domácích vstřelil J. Klika.

Večer zorganizovali místní sportovci taneční zábavu, při které panovala družná nálada a hojně se popíjelo červené vínečko, což prý měli Vídeňáci rádi. Naši hráči byli asi domluveni, že soupeře více rozveselí, aby v neděli snáze vyhráli. Ale i tentokrát platilo „Kdo jinému jámu kopá …“. Druhý den se na ranní promenádě objevilo pouze několik hráčů vídeňského klubu a ostatní dospávali probdělou noc.

Nedělní utkání začalo v 17 hodin. Rozhodčím byl pan František Bartoš a tak  všichni věřili, že mají naději na výhru. Prudký nápor „Vorwärtzu“ odvraceli domácí soustředěnou obranou a na hráčích byla patrna značná únava z uplynulého večera. Štěstěna však stála při  Rudé hvězdě, která  šla do vedení brankou Arnošta Hrdiny, kterému nahrával Jaroslav Klika.
Odezva diváků byla bouřlivá a o to větší, že za pět minu přidal Jaroslav Klika svůj druhý gól.
Na začátku druhého poločasu snížil soupeř na rozdíl jediné branky a o chvíli později vyrovnal po střele z pokutového kopu po faulu Karla Dedery. Hráči Třeště v závěru zmobilizovali všechny síly a vstřelili ještě dva góly. Zápas tedy skončil výhrou Rudé hvězdy 4 : 2 a domácí fotbalisté byli za jásotu odnášeni ze hřiště na ramennou nadšených diváků.

Kontakty byly navázány a tak si Rudá hvězda pozvala v roce 1935 další rakouský tým a to SK Simering Vídeň. Jedno utkání skončilo vítězně pro domácí v poměru 3:1 a ve druhém pro změnu vyhráli hosté také v poměru 3:1. Zejména druhý zápas měl vysokou úroveň a diváci mohli shlédnout mnoho krásných momentů z fotbalového umění.

Zápasy s vídeňskými kluby byly pro hráče RH velice poučné a bylo to znát na příštích výkonech. Po řadu let se drželi v popředí soutěže Rudých hvězd a několikrát dokonce tuto soutěž vyhráli.

Stávající kluby SK Slavia a SK Třešť vyzvaly RH Třešť ke společnému uspořádání utkání s předním českým klubem Meteor Praha. Nakonec se ale funkcionáři obou mužstev zalekli příliš vysokých nákladů a od dohody odstoupili. Zástupci RH vzali na sebe finanční riziko celé akce a díky tomu se uskutečnili dva zápasy s předním prvoligovým týmem. Obě utkání vyhráli Pražané (7:1 a 5:2), ale kdo přišel, nelitoval. Fotbalisté Meteoru předváděli nádhernou hru plnou technických fines, kterou diváci odměňovali vytrvalým potleskem. Místy předváděli přímo exhibici, a kdyby proměňovali všechny šance, bylo by jejich vítězství jistě daleko vyšší.

Na podzim roku 1938 byla soutěž rozehrána a končila okupací. Soupeři byli vesměs z Třebíčského okresu. Utkání se hrála bez zájmu, doprava byla svízelná, hráči se taktak scházeli. Mezi poslední soupeře patřili: Předín, Stařeč, Měřín, Kojetice, Želetava, Jaroměřice, Mor. Budějovice, Rapotice, Jemnice a Brtnice.

Rudá hvězda ukončila nedobrovolně svoji činnost po likvidaci svých dokladů a zahlazení stop po činnosti dělnického klubu. Nejdříve se změnil název klubu na DSK Třešť, aby za necelý rok došlo opět k přejmenování na Olympia SK Třešť. Předsedou byl zvolen správce Hospodářského družstva v Třešti pan Josef Luska. Změnili se nejen funkcionáři, ale také soupeři. Mnoho oddílů měnilo své názvy. Přišla doba persekucí, začínalo zatýkání občanů, kteří byli Němcům nepohodlní. Zanikaly TJ Sokol, TJ Orel, Skaut, Dělnická TJ i další, neboť tyto organizace byly podezřelé z činnosti proti Říši.

Bývalí hráči vesměs ukončili svou činnost a nastoupila nová generace. V sestavě se objevovali: Krušandl, Rešel, Houser, Růžička, Nosek, Pittauer, Tomášek, Svoboda, Hronek, Prokop, Mikeš, Hoffbauer, Tyrner, V. Widerlechner a Molčík.

Veřejná hřiště byla odrazovým můstkem pro debaty všeho druhu. Hovořilo se hlavně na téma roztahujících se okupantů a jejich záměru ovládnout Evropu. Schůzovat se nesmělo. Jediným místem možnosti krátkého setkání byly hotel KREBS a holičství pana Karla Kliky.

Zde se psávaly plakáty na utkání, které ochotné ruce roznesly, a netrpělivě se potom čekalo na nedělní zápas. To byl prostě svátek, diváci nedělně oblečení, manželských dvojic víc než dost i se svými ratolestmi.

1940-1949

V prvním válečném roce byly dočasně řízeny všechny fotbalové soutěže na území Čech a Moravy z Brna výborem BZMŽF (Bradova západomoravská župa fotbalová). To už se psal rok 1940.

Výbor oddílu věděl, že pro budoucnost je zapotřebí začít pracovat s mládeží. V této době byly zapuštěny kořínky žákovské i dorostenecké kopané v nejen v Třešti, ale i v Hodicích, Rácově a Batelově.  V tomto směru byl zvláště iniciativní učitel pan Jan Široký, který měl k mládeži nejblíže. Zájemců bylo hodně, vydrželi však jen ti nejzdatnější. Chyběli však trenéři, což ani v té době nebyla funkce populární. Jistý čas koordinoval tuto činnost Láďa Žádný. V počátcích se hrála utkání jen mezitřídní. Utkání s žáky Rácova či Batelova byla prestižní.

Přihláška do soutěže dospělých byla odeslána. Župa ale teprve skládala mozaiku svých soutěží od I. ligy směrem dolů a tak se čekalo. Občas se objevil nějaký turnaj. Nutno říci, že v té době bylo na našem malém hřišti „dusno“. Každý chtěl mít v této tlačenici trénink v úterý a pátek a tak Václav Widerlechner, který hřiště správcoval, neměl lehký úkol. Naštěstí vždy došlo k dohodě. Dřevěné šatny, kterými profukoval vítr, měli vždy k dispozici dospělí. Horní šatna patřila hostům. Ve všední dny pak trénující mládeži. Za zmínku stojí, že mezi šatnami bylo propojení cca 12 metrů jako tribunka pro diváky v případě nepohody. Hřiště bylo oploceno zčásti tyčovinou, zčásti prkny. U vchodu stála pokladna a kolem hřiště byly jednoduché dřevěné lavičky.

K sezóně 1940/1941 neodmyslitelně patří činnost, o kterou byl velký zájem. Týdeník GÓL vydávaný BZMŽF v Brně vyhlásil soutěž nazvanou „Fotbalový pětiboj“. Výkony se porovnávaly v běhu na 100 metrů, skoku do dálky, hodu míčem, slalomem s míčem a kopem do míče. Mnoho klubů zaměřilo svoji pozornost na zvládání jednotlivých disciplín. Také v Olympii začalo být rušno. Trénovalo se nejen na fotbalovém hřišti, ale i za Sokolovnou, kde bylo doskočiště. Vedoucí osobností v nacvičování byl Jan Tomášek. Nejdříve se zúčastnili třešťští zástupci soutěže v Jihlavě a v roce 1942 vyjeli reprezentovat do Brna. Zde naši pětibojaři v sestavě Jan Tomášek, Jaromír Faus, Metoděj Burian, Věroslav Šenigl a Jaroslav Tůma zvítězili před Moravskou Slávií Brno a Horáckou Slávií Třebíč. Zpráva o vítězství se po městě roznesla rychlostí větru. Nelze se proto divit, že davy místních fanoušků v čele s dechovou hudbou očekávali příjezd vítězů na nádraží. A pak se pochodovalo do města.

O rok později se pokusili třešťští borci ve Vsetíně v pozměněné sestavě úspěch zopakovat. Nepodařilo se, ale i druhé místo v  konkurenci takových mužstev jako ASO Olomouc, SK Vsetín apod. bylo vynikající.

V roce 1942 se podařila výboru klubu dohoda o vytvoření soutěže v rámci okrsku. Účastnili se: Telč, Dačice, Slavonice, Třešť, Studená, Batelov, Dol. Cerekev a Mrákotín. Utkání se hrála dvoukolově. Sezóna byla kratší, ale doplněna celou řadou turnajů. Zajelo se i do Popelína, ale nejvíce se hrálo ve Slavonicích, Cizkrajově a Studené. V některých případech byla zápolení náročnější než v bojích o body.

Okrsek se jakž takž dohrál, ale to už měl výbor v kapse rozlosování III. třídy BZMŽF na sezónu 1942/1943. V soutěži byla mužstva Batelova, Čáslavic, Hrotovic, Jaroměřic, Jemnice, Kojetic, Podklášteří Třebíč a Předína.

V sezóně 1943/1944 postoupila Olympia do II. třídy a soupeři již byla mužstva zvučných jmen: Borovina Třebíč, Vladislav, Stařeč, Počátky, Žirovnice a H. Brod. Několik oddílů však zaniklo, neboť jim chybělo vhodné hřiště. A tak se znovu improvizovalo a soutěž doplnily M. Budějovice, Měřín, Bedřichov a V. Meziříčí. Výsledky ani umístění našeho mužstva se nepodařilo zjistit. Zato víme, že utkání byla tvrdá a nemilosrdná. Pamětníci si jistě vzpomenou třeba na Počátky. Cestovalo se většinou nákladními auty, pod plachtou společně se sedícími diváky, zatímco hráči trpělivě stáli. Dresy se koupily na více sezón jen na takzvané „šatenky“, což byly přídělové lístky. Bez fanoušků a příznivců by žádné utkání nebylo snad ani pohledné a zajímavé. V Třešti se značná část veřejnosti zajímala o činnost fotbalistů. A také fotbal pak připravil celému městu výjimečnou podívanou, když si pozval ligová mužstva a soupeře z vyšších tříd. Hrál zde SK Libeň, SK Kolín, SK Pardubice, DSK Tábor, LTC Praha a DSK Třebíč.

Do soutěžního ročníku 1944/1945 šla třešťská kopaná s nemalými starostmi s hráčským kádrem. Několik fotbalistů bylo nasazeno do těžkého průmyslu a byli mimo domov. Mnozí stále pracovali v „Rajchu“. A tak se vystřídalo a hrálo vedle sebe relativní stáří s mladými tvářemi. Při krvavém řádění nacistů v květnu 1945 ztratilo své životy mnoho třešťských sportovců. Výbor oddílu se rozhodl na jejich počest uspořádat každý rok turnaj nazvaný „Memoriál popravených sportovců“.

Koncem roku 1945 výbor Olympie přijímá nový název Slavoj. V roce 1946 se Bradova západomoravská župa fotbalová rozpadá. Zřizují se krajské a okresní výbory tělesné výchovy.

Pro soutěžní ročník 1946/1947 zařazuje Okresní výbor fotbalového svazu „B“ mužstvo do IV. třídy a „A“ mužstvo do III. třídy fotbalových soutěží. Naši muži v té době hráli fotbal průměrný a jejich umístění bývalo ve středu mistrovské tabulky.

1950-1960

Jen málokterý z pamětníků si vzpomene na pana Karla Kliku a jeho holičský krám, kde v roce 1950 visela zpráva určená všem mladým a fotbaluchtivým zájemcům. Zvala je, aby se přihlásili u něho nebo u správce hřiště pana Václava Widerlechnera k pravidelným tréninkům. To byl jeden z prvních náborů mládeže. Na hřišti se to hemžilo malými a odrostlými kluky. Vzniklo žákovské i dorostenecké družstvo. Hodně poctivé práce s mládežníky odvedli pánové Leopold Hofbauer, Jan Tomášek a Václav Widerlechner. Bohužel konkurence v ostatních sportech byla příliš veliká a mužstva postupně zanikala.

Z pamětí tehdejších činovníků se dovídáme o fotbale v tomto období: „Hrálo se několik turnajů. Kádr mužstva se stabilizoval a úroveň hry se postupně zvyšovala. Diváci výkony hráčů oceňovali a sporé lavičky na hřišti byly vždy obsazeny. Z hráčů je potřeba jmenovat: brankáře pány Krušandla a Salaše, z hráčů Molčíka, Housera, Přibyla, Fause, Pittauera, Tonara, Houzara, Svobodu, Mikeše, Pavlíčka, Růžičku, Hronka a Prokopa. Stejný kádr hrál okresní přebor v soutěžním ročníku 1951/1952. Finále okresního přeboru se hrálo s největším rivalem Telčí. Vzhledem k nepostačujícím rozměrům fotbalového hřiště v Třešti se obě finálová utkání odehrála na stadionu v Telči. Přes tuto nevýhodu prokázali třešťští fotbalisté, že umí. První utkání vyhráli 4:1 a druhé bylo také vítězné, tentokrát v poměru 3:2.

Kvůli organizačním změnám nakonec hrála v soutěžním ročníku 1952/1953 I.B třídu jak Třešť, tak Telč. Soupeři jim byla mužstva Moravských Budějovic, Boroviny Třebíč, Jaroměřic, Velkého Meziříčí, Pacova, Nové Včelnice a Podklášteří Třebíč. V následujícím ročníku došlo ke změnám a přibyl Pelhřimov, Žirovnice, Počátky, Světlá nad Sázavou a Havlíčkův Brod. Zde je asi na místě vysvětlit, proč Telč nesouhlasila s utkáním v Třešti. Minimální rozměry byl již v té době 90 x 45 metrů. Hřiště v Třešti bylo dlouhé 88 metrů při odpovídající šířce. Soupeři bylo pro své malé rozměry nazýváno „plivátko“. Již od počátku šedesátých let se schylovalo k likvidaci hřiště z důvodu výstavby nové školy na tomto pozemku. Na novém hřiště byla hrána již sezóna 1954/1955.

V roce 1952 byl také ustaven fotbalový oddíl pod záštitou Interieru Třešť, který nesl název TATRAN Třešť a byl zařazen do IV. třídy. Jeho soupeři se v prvním ročníku stali Batelov B, Stonařov, Lovětín, Mrákotín, Nová Ves, Kaliště, Hladov, Dolní Cerekev a Dvorce. Mimo mistrovská utkání hrálo mužstvo i řadu odborových turnajů například v Českém Šternberku, Zlonicích, Třebíči, Chotěboři, Praze, Bystřici a Liberci. Na hřiště nastupovali: Nováček, Votava, Kopuletý, Prokop, Hejda, Trunda, Janovský, Boček, Doležal, Šenigl, Mifka. Mužstvo střídavě doplňovali: Satrapa, Hochmann, Dedera, Pažitný, Teplý a Čáp. TATRAN Třešť ukončil činnost v roce 1960.

V sezóně 1955/1956 se hrála nejvyšší soutěž v poválečném období, krajský přebor typu I.A třídy. Ale kopaná provozovaná ryze amatérsky bez finančních prostředků a zkušeností neměla mnoho šancí na udržení v soutěži a po roce následoval sestup zpět do nižší třídy. Zde je nutno uvést, že značnou podporu našli fotbalisté u spotřebního družstva Vzájemnost, jehož znak zdobil dresy hráčů. Ekonom dopravy pan Burian vždy z vozového parku uvolnil nákladní auto, které hráče pod plachtou dovezlo k utkání. Velkým fandou kopané byl sám ředitel pan František Kovařík. Mnoho zaměstnanců bylo členy klubu a rádi jezdili na všechna utkání. Některá významná utkání na vlastním hřišti zahajoval čestným výkopem tehdejší starosta Městského národní výboru pan Liška. Jedna z nejlepších sestav v historii byla: Fajman, Hájek, Houzar, Kantor, Kopuletý, Kratochvíl, Lysý, Pospíchal, Renner, Podařil, Roháček, Tonar, Vlček, Pavlíček. V několika utkáních vypomohl třešťský rodák Standa Šimánek. Kuriositou bylo, že trénoval (ač sám nefotbalista) Richard Jabůrek.

V dalších letech se sice ještě hrála nadokresní soutěž, ale již se postupně začaly objevovat problémy, které nakonec způsobily pád třešťské kopané až na samé dno.

1961-1970

Začátek nového desetiletí doprovázel minimální zájem o kopanou v Třešti. Dřívější funkcionáři ukončili činnost, chyběli hráči, chyběly peníze. K úplnému rozpadu nedošlo pouze díky panu Vlastovi Zudovi, který přesvědčil ředitele n.p. KRAS v Třešti Františka Urbana o prospěšnosti sponzorování sportovního oddílu. A tak se stalo, že na světě byl oddíl SLAVOJ-KRAS Třešť. Podle informací byly zakoupeny dresy, větší množství míčů a 30 párů kopaček. Tehdejší vedení bylo pouze tříčlenné a kromě zmiňovaného pana Urbana v něm pracovali ještě pánové František Mifka a Jan Hašek. Výbor to byl malý, ale čilý. Po krátkých jednáních se dala dohromady jedenáctka Fajman, Hašek, Chvátal, Kantor, Kopuletý, Kratochvíl, Lysý, Molčík J., Pavlíček, Patry, Tonar a Widerlechner. Přes veškerou snahu se nepodařilo tým udržet v I.B třídě. Kvalitním soupeřům jako Dukla Náměšť, Vladislav, Měřín, Hrotovice, Rokytnice, Velká Bíteš, Únanov, BOPO Třebíč, Rapotice, Moravské Budějovice a Jaroměřice nemohl konkurovat a po posledním utkání soutěžního ročníku 1964/1965 přišel sestup do okresního přeboru.

Podzim roku 1965 byl velice smutný. Z činovnického kádru zůstali jen Josef Renner st. a František Kratochvíl st. Snaživý správce a organizační pracovník na vše nestačili a tak fotbalový oddíl, přestože měl dostatek aktivních fotbalistů, ukončil svoji činnost. Proč tomu tak bylo, už asi nikdo objektivně nezjistí.

Sportoviště, ale nezůstalo trvale opuštěné. V sezónách 1967/1968 s 1968/1969 přivítali diváci na hřišti muže v zelených uniformách. Byli to vojáci VTJ Dukla Jihlava. Jak se to dostali vojáci VTJ Dukla do Třeště vzpomíná její bývalý hráč Vladislav Škarda: „Z povinné tělesné výchovy u vojenských útvarů díky majoru Klečkovi už v padesátých letech vznikl fotbalový oddíl. Postupně prošel všemi třídami jihlavských soutěží, aby nakonec vyhrál okresní přebor.

Hostoval na všech hřištích v Jihlavě. Díky nepochopení jihlavských oddílů hledal hrací plochu v okolních obcích. Funkcionáři VTJ využili situace v Třešti a oddíl hrající I. B třídu se na dva roky do Třeště přestěhoval. Mužstvo vedli pánové Kejdana a Polnický. Při utkáních bylo možno sledovat borce mužstev: BoPo Borovina, Dukla Náměšť, Sokol Rapotice, Sokol Kojetice, SK Veverská Bytýška, SK Velké Meziříčí, Sokol Hrotovice, SK Náměšť, Vladislav, Okříšky, Dukla Jemnice, Slavia Třebíč a Sokol Čáslavice.“

1970-1980

Nová éra třešťského fotbalu odstartovala soutěžním ročníkem 1970/1971. Díky Jiřímu Bartuškovi zakotvili na hřišti hokejisté, kteří si vzali za úkol doplnit tréninkovou činnost o kopanou. Poškozené dřevěné branky byly nahrazeny kovovými, které dodal Agrostroj Třešť. Z n.p. KRAS byly vyzvednuty zde uložené staré sítě, dresy,  několik párů kopaček a lajnovačka. Mužstvo bylo přihlášeno do řádných soutěží jihlavského okresu. Je samozřejmé, že se začínalo znovu od nejnižší třídy. Našimi soupeři byli:  Nová Ves, Vilánec, Kozlov, Rantířov, Brzkov, Smrčná‚ Ždírec, Střítež a Janštýn. Ani tito soupeři nedali body zadarmo. A právě proti Třešti šel vždy jejich výkon nahoru. I přes několik proher se podařilo našim hráčů IV. třídu napoprvé vyhrát. Na hřišti se vystřídali: Bartušek St., Bartušek M., Patry J., Šaštinský,  Šťastný, Nosek, Štusek, Čech, Morkus, Hos, Renner J., Widerlechner F., Hamerník, Hink, Kříž M., Sedlák a další. S rostoucím počtem hráčů se úměrně zvyšovala i úroveň „A“ mužstva, které postoupilo do III. třídy. Hrálo se soupeři: Hodice, Hladov, Mrákotín, Stará Říše, Růžená, Hybrálec, Puklice, Modeta Jihlava C, Spartak Jihlava B a Brtnice.

V sezónách 1973/1974 a 1974/1975 se hráči našeho města umístili vždy ve středu tabulky. Do okresního přeboru se mužstvo Třeště vrátilo v ročníku 1975/76. Hned jako nováček se umístili hráči na velice pěkném 7. místě. V témže období se jim podařilo probojovat až do okresního finále Českého poháru ve kterém sice podlehli „A“ týmu Spartaku Jihlava hrajícímu I.A třídu 15:0, ale již jejich postup do tohoto finále lze označit za obrovský úspěch, protože nechali za sebou všechna ostatní mužstva okresu (včetně Polné, Luk a Telče). Na tyto úspěchy se mužstvu v dalších letech nepodařilo navázat, ale přestože se každoročně v konečné tabulce okresního přeboru propadali níž a níž, sestup vždy odvrátili a příslušnost k nejlepším týmům okresu si uchovali.

Na hřišti se stále objevovali další zájemci o hru, takže postupně došlo i k přihlášení záložního mužstva do okresní soutěže IV. třídy.  Postupně se do soutěží zapojily všechny kategorie fotbalistů. Sice s potížemi, ale přesto se našli trenéři pro přípravku, žáky a dorost. Upraven byl areál fotbalového hřiště, vyrostla budova šaten, zasazeno bylo topolové stromořadí jako větrolam. Mezi zajímavosti patří i dvě utkání s hráči staré gardy Dukly Praha. V prvním Dukla v brance se slavným Ivo Viktorem zvítězila v Třešti 5:1. Za místní borce střílel branku Petr Pospíchal. Druhé se hrálo v roce 1980.

1980-1990

Hned první ročník nového desetiletí byl pro fotbalisty Slavoje Třeště smolný. Po nevydařené sezóně následoval sestup do III. třídy. Opětovný návrat do okresního přeboru se konal až v soutěžním ročníku 1983/1984. Silně omlazené mužstvo doplněné kvalitními hráči z dorostu pod vedením trenérů Fr. Widerlechnera a Vl. Diviše předvádělo technickou, pohlednou kopanou a těžilo z rychlosti a střeleckého umění Antonína Lačného (prokázal později své schopnosti i ve vyšších soutěžích). V 10. kole bylo mužstvo ještě na 9. příčce, ale stále kvalitnější výkony jej postupně posunovaly stále výše v tabulce, až se mu ve 22. kole podařilo předstihnout Batelov a stanout po mnoha letech na pomyslné bronzové příčce soutěže. Do jednotlivých utkání tohoto úspěšného ročníku se postupně zapojili hráči Šenigl, David, Štorek, Lovětínský Jar., Pospíchal B., Pospíchal P., Kozák, Řiháček, Hochmann, Valenta Zd., Lačný, Rajský, Šalanda P. a Nešpor.

Bohužel osud nepřál tomu, aby tito hráči zůstali pro příští rok pohromadě. Z důvodu změny bydliště, nástupu na základní vojenskou službu a přestupu do jiného oddílu odešla téměř polovina hráčů. Zbývající situaci nezvládli a následoval opět sestup.

Díky reorganizaci byly zrušeny III. a IV. třída a zřízeny 4 skupiny okresní soutěže. Vítězové hráli kvalifikaci o dvě postupová místa. V soutěžním ročníku 1985/1986 proto nastoupilo „A“ mužstvo v okresní soutěži skupiny C a „B“ mužstvo v okresní soutěži skupiny B. Malý počet hráčů a jejich nepřesvědčivé výkony zapříčinily, že po skončení soutěže byl „A“ tým třetí a „B“ tým dokonce poslední ve své skupině.

Nastalá situace se musela řešit. „B“ tým byl zrušen a ke zbývajícím hráčům přišel hrající trenér V. Trnka z Telče. Ti, kteří nechtěli respektovat požadavky trenéra, ukončili činnost a nový soutěžní ročník třešťští zahájili s úzkým kádrem 11 hráčů, kteří jevili o kopanou opravdový zájem (Rokos, Trnka, Renner P., Pospíchal P., Pospíchal B., Rajský, Puklický, Štorek, Šalanda, Kadlec, Bartušek St.). V průběhu soutěže se postupně přidali další: Krechler, M. Jelínek, Pečenka a Kozák. Přesto se mužstvo po podzimní části umístilo až na čtvrtém místě za týmy Černíče, Růžené a Spartaku Telč „B“. Kvalita mužstva se ale díky pravidelným tréninkům zvyšovala a po kvalitní zimní přípravě nastoupili hráči do jarních bojů jako vyměnění. Podařilo se zvítězit na hřišti Telče 6:1 a v Černíči 4:3. Díky vyrovnaným výkonům ztratilo mužstvo v druhé polovině soutěže pouhé dva body a hráči se mohli radovat z vítězství ve skupině C, když ve 22 utkáních nastříleli 92 branek. V kvalifikaci o postup do okresního přeboru se dvakrát utkali s mužstvem Brtnice. Oba zápasy shodně vyhráli v poměru 3:0. O postup se nejvýrazněji zasloužili M. Jelínek, P. Renner a J. Kadlec, nejlepší střelci soutěže.

Nikdo v té době netušil, jak se později ukázalo, že tento rok byl zlomovým v historii třešťské kopané, protože je to poslední rok, ve kterém první mužstvo Třeště působilo v nižší soutěži než je okresní přebor.

V dalších letech 1987/1988, 1988/1989 a 1989/1990 se Slavoj umístil shodně na 7. místě tabulky okresního přeboru. V té době nastupovalo mužstvo v sestavě: Pátry, Šenigl, Cvach, Trnka, Pečenka, Jelínek M., Jelínek R., Widerlechner L., Maryška, Hejl, Puklický, Hochmann, Mezera, Kadlec, Štorek, Pospíchal P., Pospíchal B., Kozák, Rajský, Renner a Nechvátal.

Rok 1989 přinesl nejen změny politické. Odstoupil celý výbor oddílu kopané ve složení: Kříž Miroslav (předseda), Široký Jan (organizační pracovník), Eduard Salaš a Uhlíř.

1990-2000

Bezesporu nejúspěšnější desetiletí třešťské kopané. Hned v ročníku 1990/1991 Slavoj Třešť téměř po 40 letech postupuje do nadokresní soutěže.  V tomto roce obsadila Třešť 3. místo v tabulce okresního přeboru a díky reorganizaci soutěží patřila mezi 5 šťastných mužstev, která měla možnost v následujícím roce hrát I. B třídu jihomoravské fotbalové župy. O postup se zasloužilo mužstvu vedené V. Trnkou, v němž střídavě nastupovali: Cvach, Patry, Puklický, Krechler, Štorek, Bartušek St., Bartušek R., Kadlec, Widerlechner L., Mezera, Hochmann, Jelínek M., Jelínek R., Hejl, Pečenka, Šplinar, Vencálek a Maryška.

Mužstvo, které posílil pouze vlastní odchovanec Petr Zeman, odehrálo v prvním ročníku nadokresní soutěže celou řadu pěkných utkání a po 26 kolech se umístilo na nádherném 6. místě.  I v dalším ročníku 1992/1993 se Slavoji dařilo. Zejména na podzim, kdy obsadil ze 14 týmů 3. místo. I když se jarní část již nevydařila tak jako podzimní, výsledná 7. příčka nebyla určitě zklamáním. V tomto roce se do zápolení zapojili dva noví hráči z dorostu: Široký a Kubala.

V soutěžních utkáních ročníku 1993/1994 se štěstí obrátilo k hráčům Slavoje Třešť zády. Přestože v 28 zápasech obdrželi pouze 43 branek, obsadili poslední místo, a to znamenalo sestup do okresního přeboru. Příčina byla především v nízké produktivitě útočících hráčů. Vždyť ve 14 zápasech nevstřelili hráči branku vůbec a v dalších 8 pouze jedinou. Novými hráči byli Vonderka a Krechler.

Přes velké odhodlání vybojovat opět postup z okresního přeboru se situace zpočátku nevyvíjela příznivě. Ze čtyř po sobě jdoucích utkáních naše mužstvo 3 prohrálo (Sokol Javořice 2:3, Sokol Střítež 2:3, Sokol Cejle 1:3) a pohybovalo se ve spodních patrech tabulky. Potom však hráči zapnuli naplno a ve zbývajících utkáních již klopýtli pouze dvakrát a okresní přebor s převahou vyhráli. Sestavu doplnili Veselý (přestup z SK Telč) a M. Lovětínský (dorost).

Úvod v novém soutěžním ročníku v I. B třídě nevyšel podle představ a tak třešťský Slavoj skončil po podzimní části na 10. místě. Zlepšené jarní výkony vynesly mužstvo až na 5. příčku a tím se tým na další léta zařadil mezi nejlepší v této soutěži. Následovaly další roky a skvělá umístění: 1996/1997 – 2. místo, 1997/1998 – 3. místo a 1998/1999 – 3. místo. V těchto sezónách nastupovalo mužstvo již značně pozměněné, doplněné jednak hráči z dorostu jednak L. Kubů a Zd. Derganzem (oba Sokol Růžená). Jako nový hráč se v dresu SJ Slavoj Třešť objevil také hráč středové řady M. Jaroš (Slavoj Polná). Na podzim roku 1998 byl uvolněn na hostování do Luk na Jihlavou (župní přebor) M. Lovětínský. Seznam hráčů, kteří se podíleli na trvale výborných výsledcích v této době by byl následující: Patry, Cvach Kamil, Kousal, Bartušek St., Bartušek R., Hochmann, Wiederlechner L., Mezera, Veselý, Vonderka, Mikeš, Lovětínský M., Lovětínský D., Jelínek M., Jelínek L., Maryška, Svoboda P., Svoboda F., Jaroš, Pečenka, Růžička, Gregor a Široký.

Ročník 1999/2000 přinesl také změnu na trenérském postu prvního mužstva. Po dlouhých 13 letech odstoupil z funkce trenéra Václav Trnka a nahradil ho František Cvach. Pod jeho vedením navázalo mužstvo na dobré výkony v předchozích ročnících a umístilo se na 5. místě tabulky. K tomuto velice pěknému umístění napomohl také nový hráč třešťského mužstva – brankář Jindra Jindřich, který svými vyrovnanými výkony naznačil, že bude odpovídající náhradou za dlouholetou oporu Ivoše Pátryho, který ukončil aktivní činnost.

Popisované desetiletí probíhalo nejen ve znamení sportovních úspěchů, ale i ve znamení obětavé práce dobrovolných funkcionářů, díky jejich zapálení a nesmírné snaze se začalo pracovat na odvážném projektu – vybudování fotbalového hřiště s travnatým povrchem. První kroky byly učiněny v letech 1998 a 1999 vybudováním náhradního hřiště v prostoru bývalého skladu Agrostroje Třešť.  V první polovině roku 2000 se připravovaly projekty, sháněly firmy pro realizaci a především finanční prostředky. Vlastní práce spojené se zatravněním hřiště proběhly na podzim roku 2000. „A“ tým se na přechodnou dobu přestěhoval na hřiště v Hodicích, ostatní týmy využívaly k tréninkům a mistrovským utkáním hřiště s pískovým povrchem.

2001-2010

Na jaře roku 2001 se ještě řešily reklamace se zatravněním. Povrch byl nerovný a na ploše se po zimě objevila holá místa. Přes určité problémy se podařilo dát trávník do pořádku a hřiště mohlo být uvedeno do provozu 23. června 2001. Slavnostního otevření se zúčastnili Ing. Vladimír Lysý (starosta města), Jiří Šmrha (předseda RS ČSTV) a PaedDr. Václav Trnka (předseda TJ Slavoj Třešť). Ve svých projevech vyslovili veliké uznání všem členům fotbalového oddílu, kteří při přestavbě odpracovali nespočet brigádnických hodin pod vedením předsedy fotbalového oddílu Františka Škrdly a členů výboru Františka Svobody, Antonína Haberleho a Jaroslava Lovětínského. Poděkování bylo také vysloveno Městu Třešť za podporu této akce a řediteli SOŠ a SOU Třešť Mgr. Františku Pospíchalovi, bez jehož intervence na krajském úřadě by bylo obtížné celou investiční akci dokončit. Tento mimořádný den, kterým se splnil sen mnoha generací třešťský fotbalistů a příznivců toho nejmasovějšího sportu, měl naplánovaný bohatý program. Byla v něm zahrnuta ukázková utkání mládežnických mužstev, vzájemný zápas třešťských osobností a podnikatelů a vrcholem oslav bylo utkání Internacionálů ČR se „starými“ pány TJ Slavoj Třešť.

Za veliké úsilí vynaložené v letech 1998 až 2001 se hráči všech kategorií funkcionářům v následujících sezónách odvděčili. Jestliže bylo předchozí desetiletí označeno jako prozatím nejúspěšnější v historii třešťské kopané, tak roky 2001 až 2010 ho sportovními výsledky ještě předčily.

„A“ mužstvo hrálo s výjimkou jednoho roku druhou nejvyšší krajskou soutěž, tj. 1. A třídu. U mužstva se postupně vystřídali trenéři – František Cvach, Milan Vonderka, Stanislav Bartůšek s Milanem Hochmannem, Luboš Widerlechner s Petrem Jelínkem a Petr Jelínek s Lubošem Veselým.  Pod vedením jednotlivých trenérů stále platilo, že třešťský fotbal se staví a bude stavět na vlastních odchovancích. Zápasy s atraktivními soupeři pobavily diváky a znamenaly postupný kvalitativní růst všech hráčů. Tým končil zpravidla ve středu tabulky, nejlepším umístěním bylo čtvrté místo v ročníku 2005/2006. „B“ mužstvo odvádělo v průběhu let nevyrovnané výkony. Kvalita hráčů neodpovídala výsledkům a výjimkou byl pouze ročník 2006/2007, když mužstvo vedené Karlem Křížem postoupilo do okresního přeboru, ze kterého ale v následujícím ročníku sestoupilo zpět do III. třídy. Fotbalová rodina se v těchto letech rozrostla o „C“ mužstvo, které vzniklo díky aktivitě Zbyňka Růžičky. Ti, kteří pochybovali o životaschopnosti celku složeného víceméně z již bývalých fotbalistů, se mýlili. Následující roky ukázaly, že se vytvořila dobrá parta, která si v třešťském fotbale vydobyla své místo.  V dorostenecké kategorii se podařilo po letech snažení opustit okresní přebor. Na jaře roku 2003 mužstvo završilo dobré výkony postupem do I. třídy krajského přeboru a o tři roky později následoval další postup do nejvyšší krajské dorostenecké soutěže, kde mužstvo hrálo až do roku 2010. V nadokresních soutěžích se také pohybovala mužstva mladších a starších žáků a bylo vidět, že mezi hráči je hodně těch, kteří by měli v budoucnu navázat na velice dobré výsledky současných hráčů prvního týmu. Velký počet hráčů byl registrován také v mladší a starší přípravce. Toto vše ukazovalo, že možná nastávající roky mohou laťku úrovně kopané v Třešti posunout ještě výš.

Za zmínku beze sporu stojí také individuální úspěch Michala Lovětínského, který v Třešti s kopanou začínal a v průběhu let se několikrát do Třeště vrátil. Jeho fotbalové umění přesahovalo rámec krajských soutěží a tak v roce 2004/2005 přestoupil do FC Vysočina, kde se dokázal prosadit mezi nejlepší hráče a odehrát pět sezón v druhé nejvyšší fotbalové soutěži. V ročníku 2005/2006 byl dokonce u obrovského úspěchu jihlavského fotbalu, u účasti v nejvyšší fotbalové soutěži, ve které odehrál většinu utkání a stal se tak historicky nejúspěšnějším sportovcem Třeště.

Významným sponzorem v tomto období byla třešťská firma KOOL TRADING s.r.o., jejíž dlouholetá podpora umožnila postupné technické zhodnocení celého fotbalového areálu.

2010-2020

Na počátku nového desetiletí začali do prvního mužstva postupně přecházet dorostenci, které bylo nutné zapracovat do týmu vzhledem ke končící úspěšné generaci hráčů. To bylo samozřejmě znát na výsledcích i výkonech mužstva, kdy mladí hráči bojovali s přesunem do dospělé kategorie. Příkladem může být sezona 2009/2010, když na podzim se A týmu podařilo zvítězit až po 9. kole a získat celkově jen 9 bodů. V jarní části ale mužstvo sezonu zachránilo, když celkově získalo 33 bodů a skončilo tak na 9. místě. To byla zatím poslední sezona, kdy se první mužstvo Slavoje strachovalo o sestup do nižší soutěže. V další sezoně tým skončil na 5. místě, poté v sezoně 2011/2012 až na 10. místě, ale v dalších letech už se díky předchozím zkušenostem umisťovalo na předních příčkách tabulky I.A třídy.

Od sezony 2012/2013 převzal A tým Z. Pešťál s J. Gregorem, kteří nedávno v prvním mužstvu působili také jako hráči. Během své první sezony skončili hned na 2. místě. Do další sezony mužstvo vstupovalo s podobnými ambicemi a podzimní část soutěže dokonce vyhrálo s 28 body. Do jarních bojů tak A tým Slavoje vstupoval s ambicemi o historický úspěch v podobě postupu do krajského přeboru. Výsledky z podzimní části se bohužel nepodařilo zopakovat a mužstvo skončilo opět na 2. místě v tabulce. I přesto se ale podařilo třešťskému mužstvu postoupit do krajské soutěže, protože mužstvo Speřic, které soutěž vyhrálo, postup odmítlo a tato možnost tak byla nabídnuta třešťskému oddílu. V sezoně 2014/2015 se tak třešťský fotbalový tým mohl porovnat s nejlepšími týmy Kraje Vysočina.

V nejvyšší krajské soutěži se mužstvo snažilo během podzimní části získat zkušenosti a ve většině případů byli soupeři nad jejich síly. Podzim A tým zakončil na chvostu tabulky s pouhými 10 body. Oproti tomu na jaře se družstvo zvedlo, celkově získalo 26 bodů a umístilo se na předposledním 15. místě tabulky. Bohužel v tomto ročníku došlo k reorganizaci krajského přeboru a soutěž byla zúžena ze 16 na 14 účastníků. Z tohoto důvodů sestupovaly 3 poslední týmy tabulky, což se týkalo i mužstva Slavoje. Přesto se ale jednalo o povedené účinkování A týmu v této soutěži, kdy se mužstvu podařilo zaskočit nejednoho soupeře, jako třeba při výhře v Humpolci, nebo Jemnicku, což byli favorité na postup. V týmu tehdy působili tito hráči: brankáři Bachman J., Šebesta J., Kousal J., Pešta D. Obrana: Tausch M., Kříž J., Procházka O., Pěnička T., Soutor P., Veselý T., Kodys M., Novotný J., Lupač L. Záloha: Krejčí M., Trnka J., Lacina M., Guttwald J., Sedláček O., Kozojed P., Mareš M. Útok: Rod Š., Chalupský J., Petráš M., Císař P., Kubala P., Herkner P.

V tomto období měl fotbalový oddíl 9 družstev. Tři mužská, dorost, tři žákovská a dvě přípravky. Rozhodně stojí za zmínku výkony C mužstva Slavoje, kterému se mimo jiné říká „třešťský Celtic“. Jádro týmu je tvořeno z bývalých hráčů A týmu a věkový průměr týmu se pohybuje vysoko nad 40 let. Přesto ale pořád mají chuť nastupovat a zápasit s mnohem mladším protivníky a to ve IV. třídě pelhřimovského okresu. Tato soutěž se „Celticu“ podařila dokonce i vyhrát, a to během ročníku 2013/2014. Fotbalový oddíl také navázal spolupráci s místní firmou Eurotech, kdy firma v tomto období podporovala celý fotbalový oddíl. Díky tomu oddíl přijal do svého jména i název firmy a jeho celý název tak zněl TJ Slavoj Eurotech Třešť. Počty družstev se oddíl řadil mezi největší v Kraji Vysočina a přispěl tomu i opět rostoucí areál.

V září 2013 začala rekonstrukce kabin, která byla na jaře 2014 dokončena. Spolu s kabinami vzniklo i víceúčelové hřiště s tartanovým povrchem a celková cena projektu byla 5,2 mil. Kč, na kterou přispělo z 80% Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy. Dále přispělo 1 mil. Kč Město Třešť a TJ Slavoj 200 000 Kč. To ale nebylo z pohledu zkvalitňování podmínek v areálu vše. V tomto období se podařilo úspěšně zahájit výstavbu hřiště s umělou trávou, které vzniklo namísto náhradního pískového hřiště, které se nacházelo hned vedle nově vzniklého víceúčelového hřiště a za nově zrekonstruovanými kabinami. Takto nákladná stavba vznikla díky úspěšné žádosti o dotaci, která byla přiznána Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Výše dotace z MŠMT činila 9,9 milionu Kč a celková výše výstavby činila 14,3 milionu Kč. Zbývající část rozpočtu 4,4 milionu Kč tak doplatilo Město Třešť jakožto vlastník celého areálu. Hřiště dostalo rozměry 91 x 55 metrů a bylo tvořeno umělým trávníkem III. generace s kombinovaným vsypem křemičitého písku a gumového granulátu. Díky modernizaci kabin a výstavbě nových hřišť v areálu se třešťský Slavoj zařadil k nejlépe vybaveným sportovištím v Kraji Vysočina. K této příležitosti se 9. května 2015 uskutečnilo slavnostní představení a otevření nového sportoviště. K tomu byl pozván výběr staré gardy Československa s bývalými hráči Bohemians a Dukly Praha v čele s autorem legendárního vršovického dloubáku Antonínem Panenkou. Hvězdný tým sehrál exhibiční utkání s bývalými třešťskými hráči, které nakonec skončilo vítězstvím československých legend v poměru 6:5.

Všechny projekty a celá rekonstrukce fotbalového areálu by nevznikly bez úsilí činovníků, kteří byli ve vedení fotbalového oddílu. Během celého období zde od nového století působili pánové: Václav Trnka, Zbyněk Růžička, Karel Kříž, Stanislav Bartušek, Petr Jelínek. Určitě je na místě ale zmínit i další, bez kterých by takto početný oddíl nemohl fungovat. Dále také trenér Jiří Gregor, který postupem času ukončil činnost jako trenér A týmu a přesunul se k mládeži. Zde kolem sebe vytvořil tým trenérů, aby znovu nastartovali početně upadající mládež. K němu se připojil Jaroslav Kříž, který již v třešťském fotbale působil delší dobu napříč kategoriemi a pravidelně informoval veřejnost skrze webové stránky. Nově vzniklý a rozrůstající se areál nemohl samozřejmě zůstat bez správce a tím byl po dlouhou dobu pan Jiří Raiterman.

Po sestupu z nejvyšší krajské soutěže se první mužstvo Slavoje vrátilo od sezony 2015/2016 zpět od I.A třídy. Mužstvo postupně procházelo další obměnou, a to včetně trenérů. Nejprve svou činnost ukončil Z. Pešťál, poté J. Gregor, kterého nahradil Radek Nápravník. Ten byl po velmi dlouhé době trenérem, který neměl žádnou spojitost s třešťským fotbalem. Jeho angažmá v sezoně 2016/2017 bylo krátké, přesto ale dokázal mužstvo po špatném začátku nastartovat a skončit s ním na 8. místě tabulky. Oproti tomu velký úspěch zaznamenal B tým Slavoje, který v této sezoně suverénně zvítězil ve své soutěži a po několika letech se vrátil do nejvyšší okresní soutěže. Tým k vítězství dovedl Stanislav Petr, jako dlouholetý trenér mládeže, dorostu a později mužů. V následující sezoně se jako trenér prvního týmu vrátil F. Cvach, který už A tým vedl před mnoha lety. Spolu s ním se vrátil po dlouhém a úspěšném rakouském angažmá hráč Pavel Svoboda. Po špatném začátku se týmu nakonec podařilo zopakovat nejlepší umístění v soutěži a to konečné 2. místo. Podzimní část sezony 2018/2019 už tak úspěšná nebyla a mužstvo muselo být čím dál více doplňováno mladými hráči z dorostu. Svou činnost u prvního týmu ukončilo několik zkušenějších hráčů a opět tak nastalo postupné obměňování kádru prvního týmu Slavoje. Spolu s dorostenci přišel na jarní část trenér Zdeněk Derganz, opět bývalý hráč Slavoje, který začal tyto nadějné hráče zapracovávat. Rozehranou sezonu se podařilo dokončit v polovině tabulky na 8. místě a do další sezony vstupoval tým s vidinami lepšího umístění. Podzimní část ročníku 2019/2020 se A tým umístil na 6. příčce, těsně za 3. místem. Vlivem celosvětové pandemické situace už ale nebyla odehrána jarní část a veškerá fotbalová činnost v naší zemi byla na toto období zastavena. Všechny výsledky byly anulovány a kromě 1. a 2. fotbalové ligy žádné týmy během tohoto ročníky nesestoupily.

Na podzim roku 2020 byly soutěže znovu rozehrány, ale v průběhu ročníku opět pozastaveny. Poslední fotbalové zápasy amatérských soutěží byly odehrány 10. října, poté opět pokračovaly pouze profesionální soutěže. Posledních zápasů se nemohli zúčastnit ani diváci a bez těch si lze fotbal velmi těžko představit. Právě díky diváckým návštěvám se vedení fotbalového Slavoje podařilo během roku 2020 vystavět menši tribunu, která doposud fotbalovému areálu chyběla. Celková částka za tribunu měla být 750 00 Kč, kdy se Město Třešť opět podílelo na výstavbě částkou 400 000 Kč. Nová tribuna tak byla využita téměř minimálně vzhledem k tomu, že veškerá amatérská sportovní a tělovýchovná činnost byla znovu zastavena. Odloženy musely být také oslavy ke 100 výročí fotbalu v Třešti, kdy v roce 1920 proběhla první zmínka o tomto sportu na území města Třešť. Vzhledem ke všem těmto událostem tak není umístění třešťských týmů na konci roku 2020 úplně důležité. Jen pro zmínku, tak všechny týmy Slavoje působili v lepší polovině tabulky svých soutěží.

Přestože toto období končí poněkud černě, je potřeba na celé období nahlížet jako na celek. Pokud bychom zrekapitulovali 30leté období od roku 1990 až do roku 2020, určitě se jedná o nejúspěšnější roky třešťské kopané. Z hlediska zázemí se třešťský fotbalový areál změnil téměř k nepoznání a patří mezi nejlépe vybavené sportoviště na Vysočině. Díky tomu se stal fotbalový oddíl suverénně nejpočetnější členskou sportovní organizací v Třešti, což mělo samozřejmě vliv na samotnou sportovní činnost. Určitě je také třeba zmínit úspěch fotbalového oddílu Slavoje, kdy se více než 170 nadšencům podařilo vytvořit český rekord v podobě nejdéle hraného utkání malé kopané. Akce se uskutečnila v létě 2018 a měli ji na svědomí pánové Jiří Gregor a Jaroslav Kříž, kteří už také několik let pořádají letní fotbalové kempy pro mládež z Třeště a okolí.

Doufejme, že následující období bude alespoň z části podobné, jako bylo toto. Těchto úspěchů by nebylo dosaženo díky samotnému vedení, ale i práci trenérů a výkonů hráčů na hřišti. Vzhledem k současné situaci a nejistotě, upadající členské základně a nezájmu mladších ročníků o jakoukoliv sportovní činnost bude velmi složité na období 1990-2020 navázat.